Děkuji, pane Bango, za upřímné sdílení vaší zkušenosti s covidem. Mám, zatím zaplaťpámbů ne osobní, už i ty nejhorší poznatky z nejbližší rodiny. Také je na blogu sděluji, zrovna teď mi jakýsi čtenář v diskusi pod mým blogem znechuceně vynadal do alarmistů, jiný mého mrtvého synovce na covid (35 let) nazval v diskusi hrdinně dokonce “chcípákem”. Někteří lidé přestanou tenhle covidový “hnus”, jak správně píšete, zpochybňovat asi až tehdy, řečeno s Baudelairem, až jim budou “červi vžírat své polibky”. A vždycky může být ještě hůř, teď moje švagrová po 13 týdnech v nemocnici, z toho 14 dní v umělém spánku, vyrazila po půl roce na první nákup, škobrtla na schůdcích autobusu, protože má z covidu dodnes jednu ruku bezvládnou, držela se madel jen jednou rukou, upadla, rozsekla si hlavu a zlomila tři žebra. Ta žebra, co měla chránit její covidem rozsáhle zasažené plíce. Ne, já nemůžu být chřipečkářem. Ať mi nadávají do alarmistů, Svědků Covidových a ustrašenců, jak chtějí. A vám přeju plné vyzdravení bez následků.

Zdravím Patriku a přeji Vám brzký návrat do formy. I já patřím do skupiny "coviďáků" a přestože jsem neskončila v nemocnici, tak jsem měla taky dost hnusnej průběh. Šílené bolesti hlavy na které nic nezabíralo, bolest celého těla, že se nedalo ani ležet (ale ono se nedalo ani sedět, ani nic jiného). A cesta na záchod byl jak výstup na Everest. K tomu ještě zánět rohovky... Pomyslela jsem si, jak hrozně asi musí být těm, u kterých se nakonec ukáže hospitalizace jako nezbytná.

Teď už jsem druhý týden "zdravá", ale do skoku mi stále ještě není. Když si chodím do nedaleké restaurace "k okýnku" pro oběd a cestou musím vystoupat asi 10 schodů, tak jsem z toho úplně grogy (a to to zabere méně než Vámi zmiňovaných pět minut). Navíc mám pocit, že mám v hlavě totální "průvan", takže nejsem schopná sesmolit ani žádný blog (ale už se objevují záblesky myšlenek, takže příští týden bych už snad mohla zase přispět).

A tak když si pak přečtu výkřiky o tom, jak se karanténou "potlačují naše svobody" a kecy "o nastupující totalitě", tak bych dotyčného nejraději nakopala do... No však víte kam (jako dáma takové výrazy pochopitelně nepoužívám a ani jako "coviďák" nejsem zproštěna povinnosti dodržovat kodex diskutujícího ).

Ještě jednou přeji brzký návrat do formy a díky za Váš článek

Vítám Tě do klubu!!! Hele, hlavně, že jsi to dal. Mně to skončilo 16.2. a ještě do dnes trochu občas cítím problémy, ale fakt je, že je to den ode dne lepší. I tak ale pořád nezvládnu to, co předtím, nějaké sportování nepřipadá v úvahu, udělám dva kliky a jdu na bradu. Ale snad bude líp. Co se jídla týká, tak jak jsem psal ve svém článku onehdá, mně nejvíc během nemoci chutnalo ovoce, hlavně pomeranče, banány a hroznové víno. Další Tvé zkušenosti (špatný spánek atd.) přesně potvrzuju. I ten závěr Tvého blogu. Bohužel je to ale nepřenosná zkušenost a spousta lidí nad tím mávne rukou. Jejich chyba...

Měl jsem Covid v lednu. Doteď mi dělají problémy běžné věci jako nákup, vyjít schody..se spánkem to mám tak, že už jsem od toho ledna asi 2x usnul normálně kolem pulnoci a ne až v 5 ráno /občas teda vůbec/

Byl jsem jen doma, ale měl jsem covidovy zapal plic

Přeji vám ať se z toho dostanete rychleji.

Loni koncem dubna a začátkem května se mi jako jedinému fotografovi podařilo fotit na covidových odděleních hned tří pražských nemocnic. Na Bulovce, na Karlově náměstí a na Vinohradech. Viděl a nafotil jsem tam dost otřesné věci. Většinu z nich ale z důvodu možného porušení GDPR nemohu publikovat. Nemocnicemi autorizované fotky, které jsem mohl publikovat si čtenáři jistě najdou na mém blogu ze začátku loňského května.

Přestože se domnívám, že například vánoční pouštění do některých obchodů po dvou byl nesmysl, který silně kontrastoval s přeplněnými tramvajemi a autobusy. (Místo toho měla být posilněná veřejná doprava.) A i nad některými dalšími současnými vládními nařízeními zůstává rozum stát - (viz. např. nařízení o nošení roušek venku, i když je člověk sám.), autorovi dávám karmu. VH

Přeji jen to opravdu dobré, tohle zrovna mně opravdu věř...já tu svůj seriál, který včera po několika týdnech martýria skončil, prodávat opravdu, ale opravdu nebudu. Ale hele, fakt by mne zajímalo, proč nesmím napsat neváženému Cilichovi, že je ubohý a vlezlý se svým vnucováním, že je mravně nízký a sociálně primitivní, pokud věci eticky necítí... Fakt mi, Patriku drahý, odpověz, proč každý takový můj příspěvek jako závadný náhle neexistuje...Cilich v zaujalo nás není nic co by se nevidělo... máš-li sil, hurá ven s tím... protože asi velmi dobře oba víme, kam tyhle posilovací články vedou v důsledcích. Jsem trochu nepříjemný existencialista...přežíváš-li Cilicha, jistě přežiješ i mne.

Hurá! Číslo 5 (totiž jednička) žije!

Úplně jste mi připomněl manžela, kterak se ještě nedávno plížil s nasazeným respirátorem maximálně tak na WC. Když cestou ukořistil pivo, bylo jasné, že se jeho stav zlepšuje. Už je v pohodě a i Vy zcela jistě zase budete. Držím palce, abyste byl úplně fit co nejdříve

Mi osobně jako introvertovi by ta izolace vůbec nevadila. To je opravdu to nejmenší. V izolaci by mi stačily jen knihy a comp.

Půl roku po a únava mě trápí pořád. Je dobré si vyhradit pevně stanovený čas v denním programu, alespoň 20 minut a jen ležet, nic nedělat. Maximálně číst, ale ne na mobilu nebo na počítači. Ideálně na nic nemyslet.

Pár obecných blábolů a je z toho blog

Nenapadlo by mně, že i vám dám karmu. Zajímavá zkušenost. osobně mi přijde nesmysl do ní cpát politickou masírku z netu. Ale neníčí to článek úplně.

Je zajímavé, že na netu nemáte nikde přátelé, kteří podporují opatření, vakcinaci jakoukoliv vakcínou, zvláštní názorová bublina.

Jinak variabilita průběhů je z mého pohledu hlavní důvod, proč je kolem Covidu tolik emocí a konspirací. A podle zkušeností z mého okolí je ta variabilita i mazi prvním a dalším proděláním. Takže loterie života. A s čím kdo hraje se ukáže až se Covid zeptá.

Proto ti chytřejší z nás se chrání a šanci, že se zeptá se snaží snížit.

A zkoušel jsi fernet? To je likérů král, a na nechutenství zabírá vždy. I na průjem, horečku, určitě by si poradil i s tím neřádem, co ti vlezl do těla, hlavy, a nedovolil ti zamhouřit oka. Za zkoušku nic nedáš, a když to nezabere, tak se ti aspoň bude motat hlava po něčem jiném, než po nemoci.

No a teď už by ses mohl přihlásit do očkovacího seznamu.Hlavně ,že jsi to dal.

Moje sestra pracuje v nemocnici prakticky v první linii. Sice ne přímo na infekčním, ale na porodním - to však znamená včetně "covidových" rodiček. Fakt to není legrace. Držím vám palce!

no není to pěkné čtení. Bojím se toho, aby mne to nepotkalo. Dělám si z toho "srandu", že ne mne čeká ta horší mutace, ale moc do smíchu mi není. Přeji vám brzké uzdravení.

Většinou tu popisujete průběh nemoci, kterou jsem zažila o dva roky dřív a nikdo mi nedokázal říct, čím jsem si vlastně prošla. Takže možná také virus, hmm... Zánět je vždycky pořádná zátěž pro organismus.

K tomu dodám, že nejdůležitější je nebláznit. Pořádně člověka zhuntovat umí i obyčejná chřipka, nad kterou přitom už jen mávneme rukou, když se o ní začne mluvit v médiích, že začíná sezóna. Zažito dvakrát, jednou věk 30+, podruhé 40+ a v obou případech stačilo. Měsíce trvalo než jsem dostal tělo do formy a vrátil si fyzičku.

Naproti tomu covid prodělán ve věku 50+ a proti chřipkám brnkačka. Už jsem tady na diskusích zmiňoval, že jsem covid zaregistroval tak, že mi najednou přestaly z bot na běhání smrdět nohy. Díky tomu jsem si všiml, že je něco s čichem a některé věci necítím. Jinak nic. Možná mi to pár dní tak dobře neběhalo, ale to není nic neobvyklého. Kdo běhá, tak ví, že někdy má pocit, že se doslova vznáší a jindy se naopak trápí.