Kupodivu už mi to bylo jedno. Zbouchal jsem salát a kroutě se letěl do nemocnice. Když mě v kopci zastavil policista a nutil mě, abych mu ukázal kufr a motor, myslel jsem, že mě trefí šlak. Ale za hamburgera bych mu to auto klidně nechal. I opravené.
V čekárně lidí, jako kdyby něco rozdávali zadarmo. Naštěstí chirurg pochopil, že to je akutní, a vzal mě dřív než za tři hodiny. Mohl jsem si ale popovídat s americkým bezdomovcem o tom, že má hlad. Jak já mu rozuměl! Navíc Američan bezdomovec. V Praze! Haló, Donalde, nějak se ti to tam hroutí!
Zákrok třicet minut, problém vyřešen, bolest se znásobila. Kvůli krvácení jsem musel zůstat poblíž sálu a olepený ze všech stran jsem udělal další dietetickou chybu.
Přes všechny lepenky, gázy, obvazy a betadinovou mast jsem se rozhodl si dojít koupit vodu do místního bufetu. Vstoupil jsem do ráje. Po čemkoliv jsem se rozhlédl, tam byl cukr. Pití, bagetky, sladkosti. Plné chladicí boxy všeho, co bych si teď zrovna dal já! Koukal jsem na lidi jako vrah, jak já jim záviděl ty plné tácy jídla a nezdravého pití!
Dostal jsem (zase) neodolatelnou chuť se vykašlat na celou dietu, normálně se nažrat, napít, koupit si red bull a sednout si venku s cigaretou, abych se při všem tom neštěstí dostal do klidu. Do svého klidu.
Přežil jsem, dieta taky přežila. Odolal jsem všemu, co je nezdravé a přibírá se po tom. Si tak říkám, proč mají lidi rádi nejvíc to, co jim škodí?
Dojel jsem domů a dal si další nízkotučné kafe. Toho turka zkusím zítra, nechci nic pokoušet. K obědu dva kousky telecího masa s grilovacím kořením. (Jasně, na grilu. Na to jsem si ho koupil.) Telecí maso takhle na přírodno je moc fajn. Ale ty brambory fakt schází. On teda schází i chleba. Schází cokoliv, co není tuňák nebo rýžový chleba.
K večeři tvaroh s otrubami. Satan se na mně skutečně vyřádil. Tvaroh s otrubami je prostě hnus, ať si říká, kdo chce, co chce. S chutí bych si do něj dal hromadu cukru a kakao. Teda něco, co bych za normálních okolností nikdy nesnědl.
Jedno je jistý. Dieta není jen o tom žrádle. Je to psychický boj se zavedenými způsoby života. Člověk prostě musí přejít na jiný styl a to se neobejde bez toho, abyste museli bojovat sami se sebou. Pozoruju na sobě, jak mi dieta vadí o něco méně (všimli jste si, jak jsem přestal skoro nadávat?) a taky první výsledek. Břicho, které mě k dietě přivedlo, částečně mizí. Sice jen kousíček, ale zatím myslím fajn výsledek. Ještě že doma nemám váhu.
Lenka přichází z práce. V tašce 20 plechovek tuňáka. Byl v akci. Za pade, nekupte to. K tomu šest balení rýžového chleba. Peklo pokračuje.