Úterý 5. července 2022, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 5. července 2022 Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

Zemřela královna. Hudební „matka“ nás všech. Sbohem, Věro!

13. 03. 2019 8:05:54
Těžko psát, když člověku zemře někdo, kdo je mu tak blízký, že první hodiny ani nemůže uvěřit, že se to stalo. O to víc, že před pár týdny stejně umřela moje vlastní máma, která byla ještě mladší než Věra Bílá. Královna Rom popu.

Celý život s hrdostí říkám, že jsem ze Žižkova. Žižkov totiž není jen drsná čtvrť plná hospod, ale semeniště těch nejlepších romských muzikantů a já měl tu kliku, že jsem vyrůstal mezi nimi. Za našeho mládí se totiž hrálo všude a hrálo se hlavně venku. Každý donesl nějaký ten hudební nástroj a hrál, zpíval... nikdy na tu dobu nezapomenu, protože hudba mě provázela celé moje dětství. Oba moji dědové, strýcové, táta... všichni hráli a já chtěl vždycky hrát tak jako oni. U nás v rodině se ale nehrála klasická romská hudba (až na dědečky). U nás se hrál jazz, klasika a rock. Od tří let jsem hrál na klavír (ostatně jako všichni moji bratři) a hity Beatles jsem v deseti uměl snad všechny.

Ale romskou hudbu jsem zkrátka neuměl. Když jako Rom nehrajete ve dvanácti na kytaru, jste divný. Můj bratranec Marek hrál Dajánu a balil ženský, já u klavíru ve škole zpíval Elán a nechával se obdivovat spolužačkami, s naší hudbou to ale nic moc společného nemělo. Až jsem jednou slyšel u sousedky Milady Věru Bílou a něco, co tehdy hráli jen Gipsy Kings. Kytarový drive, výrazné basové linky, perkuse a neuvěřitelný zpěv. Album Rom-pop, které mimochodem dodnes považuji za to nejlepší, co kdy Věra Bílá a Kale udělali, mi doslova změnilo život. A nejen mně. Nám všem, celé mojí generaci.

To Věra Bílá mě donutila, abych si ve škole začal půjčovat kytaru, než jsem dostal vlastní. To Věra Bílá mě přivedla k tomu, abych začal hrát. Akord po akordu, linku po lince a nekonečný cvik rytmiky. Ať si říká, kdo chce, co chce Věra Bílá může za to, že existuje celá generace muzikantů, kteří v ní viděli vzor toho, že jde prorazit na celém světě. Vždyť ta zpěvačka zpívala na soukromém večírku americkému prezidentovi, prorazila v Americe, Japonsku a téměř celé Evropě. V Paříži na ni stály lístky tolik jako na světové hvězdy. Žila zkrátka svůj americký sen.

Když jsem jednou moderoval galavečer festivalu Khamoro, vyprávěl jsem tohle všechno Věře Bílé v zákulisí Roxy. A ona na to „dobře, chlapče, tak mi přines vodu“. Tak jsem se smál, že jsem ji vylil. Já jí vyprávím svůj životní příběh a to, jaká je moje hudební „máma“, a ona mi řekne tohle.

O pár let později, když už vystupovala kapela Gipsy.cz a s bráchou jsme hráli pravidelně v zahraničí, potkal jsem ji v Rokycanech před prodejnou potravin. Už to byla jiná ženská, starší, unavenější... ale pořád můj hudební vzor. Sice si mě nepamatovala, ale ráda si povídala. Tak jsme si hodinku vyprávěli o všem, co zažila, a o tom, co by jednou ještě zažít chtěla. Vždycky měla vize vyprodaných sálů a sny.

Věra Bílá už nezažije nic. Včera odešla do hudebnického nebe za svým manželem, synem... a určitě se tam jednou setká se všemi muzikanty, se kterými kdy hrála. Když jsem se to dozvěděl, vzpomněl jsem na svoji matku a zasáhla mě taková bolest, že jsem nebyl schopný myslet na nic jiného. Oba zážitky jsou příliš čerstvé. Ale Věra Bílá neměla jen jednoduchý život. Stejně jako žila krásně, žila i špatně. Podlomené zdraví a život na ubytovně nejsou hodny královny. Teď už žádné problémy nemá, nic ji nebolí ani netrápí. A snažím se to vnímat tak, že teď je jí lépe. Sbohem, paní Věro, do smrti na Vás nezapomenu. Jednou si s Vámi zahraju, až přijde můj čas.

Autor: Patrik Banga | středa 13.3.2019 8:05 | karma článku: 27.33 | přečteno: 2827x

Další články blogera

Patrik Banga

Jak mě zneužil brněnský motorkář

Znáte tu situaci, kdy si přejete být současně na dvou místech najednou a ono to nejde? Mě se to povedlo. Ležel jsem doma s Covidem a přesto jsem páchal přestupky v Brně. Jak je to možné? Čtěte dál, může se to stát i vám!

19.8.2021 v 13:16 | Karma článku: 42.43 | Přečteno: 12100 | Diskuse

Patrik Banga

Jak jsem se stal coviďákem: Covid má i „výhody“!

Z jistého úhlu pohledu má Covid (fakt jen pro někoho) jednu nespornou výhodu. Člověk po něm nemá chuť jíst. (Ne) dobrovolně jsem se vrátil k jogurtům a polévkám. Cokoliv ostatního se stalo nemyslitelným.

24.3.2021 v 11:51 | Karma článku: 37.15 | Přečteno: 4795 | Diskuse

Patrik Banga

Jak jsem se stal coviďákem

Covidu-19 se mi rok dařilo úspěšně vyhýbat. Za cenu drastických omezení jakýkoliv kontaktů a více než roční karantény doma, procházek po večerech a maximálního používání dezinfekce, roušek a později respirátorů. Jenže jednoho dne.

16.3.2021 v 14:40 | Karma článku: 39.53 | Přečteno: 6106 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Sbohem a šáteček.../Povídka/

"Police lyriky aby ho už kopla do kolene!" Pomyslela si Mirka a netušila, že tohle říká vždy a každé ženě, když jede rychlíkem za jinou. "Sbohem a šáteček!" Řekl jí ve čtvrtek, nechal zmizet své účty na nejhlavnější sociální síti

5.7.2022 v 1:16 | Karma článku: 3.87 | Přečteno: 75 | Diskuse

Pavel Král

Neboť si Kenaance podrobíš, ačkoliv mají železné vozy a i když jsou silní.

Jakou odpověď měl Jozue pro pokolení Josefova – Efraim a Manases ? A na co se ho ptali ? O co žádali ? „Chceme víc, než nám bylo přiděleno. Chceme víc, než máme.“ Neslyšíme podobné výzvy v poslední době ? A nezaznívají také občas

3.7.2022 v 13:00 | Karma článku: 4.07 | Přečteno: 88 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Podvazkový řád uvítal první dámu černé barvy pleti ve své historii

Vévodkyně z Cornwallu byla dne 13.6. 2022 uvedena do Podvazkového řádu, stejně tak i baronka Amos, britská politička původem z Guyany a za hlasitých protestů i Tony Blair .

1.7.2022 v 16:32 | Karma článku: 10.09 | Přečteno: 246 | Diskuse

Alice Barešová

Prý přijela pouť

Přečetla jsem si glosu o koncertu Michala Davida k šedesátinám a vůbec jsem z ní necítila emoci, která ve mně po koncertě zůstala.

30.6.2022 v 11:51 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 487 | Diskuse

Ivo Chocholáč

Kde se sejde dobrá stolní společnost, tam je piva vždycky dost…

Několik střípků z příběhu této tekutiny u příležitosti výstavy věnované Pivovaru v Nové Pace, který si připomíná 150 let od svého založení, ve výstavní síni Suchardova domu pořádanou Městským muzeem Nová Paka.

29.6.2022 v 18:30 | Karma článku: 10.07 | Přečteno: 241 |

Najdete na iDNES.cz