Od nového školního roku začne v České republice platit nová vyhláška o inkluzivním vzdělávání. Národ tradičně řve,že „to je zákon pro cikány“, učitelé řvou, že se degraduje školství. A já mám konečně pocit, že se někomu rozsvítilo
Tedy... že elitám docvaklo, kolik tu máme dětí se specifickými poruchami.
Ostatně, uvažoval jsem dřív stejně. V jednom z rozhovorů, který jsem dával (možná tady na blogu, už ani nevím) jsem řekl, že kdyby moje dítě brzdily ve škole pomalejší děti, dám ho jinam. A asi bych to dneska i udělal znova, protože zkrátka žiju v době, kdy mám na výběr.
Dneska ale mám něco, co jsem před tím neměl. Zkušenost s dětmi, které trpí specifickou poruchou. A vím, jaké rodiče zažívají peklo, které jim právě vyhláška o inkluzivním vzdělání může pomoci vyřešit. On to totiž není žádný med. Což si troufám říct, drtivá většina rodičů se zcela zdravými dětmi vůbec neumí představit.
Tak to zkuste. Narodí se vám dítě, které je od malička pomalejší. Pomalu chodí, pomalu mluví, pomalu se učí. Tak chodíte po doktorech, po logopedech… a nakonec vám v první třídě bez vyšetření řeknou, že dítě má LMD (taková moderna dneska, LMD je všechno) a že má jít do speciální třídy.
Ok, dáte dítě do speciální třídy, kde jsou děti jako on, všichni spokojení. Jenže speciální třída má jenom tři ročníky a potom máte na výběr. Buď ho dáte do zvláštní (ehm, dneska neexistující) školy, kde je polovina dětí, co tam nemají co dělat a školy slouží jako skladiště romských dětí, které nikdo na „normální“ základce nechce, protože „diagnóza ROM“ znamená automaticky speciální školu nebo speciální třídy (viz třeba Kladno, kde se téměř všechny romské děti nacpaly do jedné školy) a kde vaše dítě nedostane kvalitní vzdělání, ani kdybyste platili zlatem, nebo ho dáte do základní školy, odkud má dítě naději se dostat někam dál.
Jenže dítě má Aspergera. To jste se dozvěděli po dalším roce běhání po doktorech, než jste konečně narazili na někoho, kdo se dětem skutečně věnuje. Vaše dítě je inteligentní, jenže pomalé. Tak že třeba zápis učiva je často nadlidský úkol. Zapamatovat si důležité údaje během několika minut výkladu učitelky, je často takřka nemožné. Přitom víte, že když na to bude mít dítě čas, tak se látku v pohodě naučí. A co teď? Vy jste rodič, chcete pro svoje dítě to nejlepší. Tak že začnete shánět asistentku. Svatou to ženu, která za mrzký peníz dítěti pomůže, stejně jako dalším třem, čtyřem, které aktuálně ve třídách bývají.
Jenže škola na to nemá peníze. Nikdo jí je nedá. A asistentka, byť je svatá žena, musí taky něco jíst. Nebo nedej bože platit byt. A co včil? Máte dvě možnosti. Buď přestanete pracovat a budete dělat asistenta dítěti sami, čímž se dostanete do stejné situace jako asistentka bez peněz. Nebo se složíte s dalšími rodiči a budete asistentku platit. A světe div se. Vaše dítě funguje. Vaše dítě má lepší známky, chápe učivo. Ostatní mu přestanou nadávat do dementů. Nemusí do speciálky, protože školu normálně zvládá.
A to je myslím přesně to, o co v inkluzivním vzdělávání jde. Děti co mají handicap, mají dostat šanci. Všude čtu rozhovory s učiteli, s ministryní Valachovou, což je mimochodem fakt pěkná ženská ale nikde rozhovor s rodičem, co má podobně handicapované dítě. Kdo z vás (nás) zná rodiče, co pro své dítě nechce to nejlepší?
A ty kecy o tom že to je „procikánský zákon“, na ty se určitě taky dostane. To je totiž kapitola sama pro sebe a doufám, že i tohle vyhláška změní.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1592253-duchcovska-zs-udelala-jednu-prvni-tridu-pro-romske-deti-druhou-pro-ostatni
