Děti z ghett jsou oběťmi systému

5. 04. 2013 8:29:39
Když jsem byl malý, chtěl jsem být muzikantem, stejně jako můj otec, děd, jeho otec a celá naše famílie. Chtěl jsem hrát na saxofon nebo klarinet, později klavír, kytaru, kontrabas, bicí jako strejda Jonko a nakonec elektrickou kytaru jako Petr Janda. Ten sice z rodiny není, ale hraje taky dobře. Když si táta koupil první škodu 100 MB De Luxe, chtěl jsem být závodníkem. Taky kosmonautem, popelářem, doktorem, hercem jako Radek Dubanský a nakonec ještěrkářem. Dostal jsem také, co se ještěrky týče, tu nejlepší školu.

Přišlo mi to tak nějak přirozené, všichni okolo mne něco dělali. Chodili do práce. Když jsem začal v prvním ročníku dojíždět do školy, přišlo mi normální vstávat s matkou každý den ve 04:30. Máma taky dojížděla, do fabriky ČKD. Musela.

Dnešní děti chtějí jinou kariéru. Chtějí pobírat dávky. Jako jejich rodiče, moji vrstevníci. Slavně k tomu došel ve svém průzkumu Člověk v tísni. Křiklavé titulky říkají vše, „Romům se nechce makat“. Jejich děti taky nebudou makat a děti jejich dětí, taky nebudou makat. Respondenti jsou obyvatelé ubytoven, lidé zcela závislí na sociálním systému.

Realita? Možná ano (někde), velmi smutná.

Přemýšlím nad tím, co by se kolem mne dělo, kdybych vyrostl na ubytovně. Sám jsem jich několik navštívil a dodnes mám před očima děti, které žijí v nejnuznějších podmínkách, které si jen čtenář umí představit. Pár metrů čtverečních, hodně lidí. Hygiena v mínusu. Chtěl bych žít jinak?

Chudoba byla největším důvodem a motivací k tomu, abych fungoval v dnešní společnosti jinak. A chudoba k tomu vedla i mé sourozence. I tehdejší chudoba však byla malým luxusem proti tomu, jak žijí děti v dnešní době. Dodnes vyprávím dětem, jak jsem spolužákům záviděl palandy v pokojích a pořádnou svačinu, nemluvě o oblečení. Děti z ubytoven, takové kraviny neřeší. Co jsou palandy proti tomu, že nemají co na sebe, o tom že nemají často co jíst, ani nemluvím. Myslím, že bych to nazval vyšším levelem chudoby.

No jo, já ale vyrostl v době, kdy kolem mne všichni museli pracovat. Já musel chodit do školky, kterou jsem neměl rád, později do školy, do družiny, kde jsem celé dny cvičil hru na klavír a tu jsem celkem rád měl. Doma mezi tím nikdo nebyl, chodilo se do práce. Přišlo mi normální, že to tak je. Téměř všude to tak bylo. Nikdo nestál frontu na dávky. Ono.. podle mne snad ani žádné dávky nebyly.

Dnešní děti vidí jinou realitu. Otec ani matka práci nemají, sourozenci nechodí do školek. Když podobnou situaci vidí celý svůj krátký život, chtějí přirozeně být jako jejich rodiče. A ti berou dávky. Často proto, že se jim nechce makat. Často proto, že sociální systém je štědřejší, než soukromý podnikatel, zaměstnavatel. Většinou ale proto, že práci nemají šanci dostat, není a pokud je, není pro Roma.

Je to problém severočeských měst ale třeba i Ostravy. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Rodiče často nemají jinou možnost, než pobírat dávky. Realita je ale taková, že většinu z peněz, které rodina dostane, lidé vůbec nevidí. Matné jsou představy obyvatelstva, které má dojem, že početná romská rodina dostane desítky tisíc v hotovosti a všechno prohrají na automatech a utopí v chlastu.

Realita je taková, že drtivou většinu peněz spolkne pro mne zcela nepochopitelně vysoký nájem v ubytovnách a co zbude, dostane rodina na jídlo. Většinou je to tak málo, že lidé prostě nemají co do úst. A světe div se, majitelem ubytoven je často město samo, případně soukromý podnikatel. Ten je na tom vlastně nejlépe, vydělává velmi slušné peníze.

To celé je pro někoho velmi výhodně nastavený systém, který umožňuje vydělávat na nejchudších lidech, nezávisle na jejich původu. Vězte, že na ubytovně jsou na tom všichni stejně, Rom Nerom.

Děti, které popisuje Člověk v tísni, jsou oběťmi systému. Oběťmi doby. Když v nich od mala pěstujeme pocit, že žít na okraji je normální, vychováváme si další generaci, která bude žít jako jejich rodiče. Myslím, že tomu by se měl Člověk v tísni a další organizace věnovat nejvíce.

Autor: Patrik Banga | pátek 5.4.2013 8:29 | karma článku: 31.88 | přečteno: 3944x

Další články blogera

Patrik Banga

Zemřela královna. Hudební „matka“ nás všech. Sbohem, Věro!

Těžko psát, když člověku zemře někdo, kdo je mu tak blízký, že první hodiny ani nemůže uvěřit, že se to stalo. O to víc, že před pár týdny stejně umřela moje vlastní máma, která byla ještě mladší než Věra Bílá. Královna Rom popu.

13.3.2019 v 8:05 | Karma článku: 26.86 | Přečteno: 2691 | Diskuse

Patrik Banga

Bylo nás 32x méně, protože nás Romy tak nějak skoro vyvraždili… pane Okamuro

Tak jsem sledoval mimořádnou schůzi sněmovny a čekal, co se stane. Tedy upřímně řečeno, čekal jsem spíš na to, co se nestane. A také nestalo... nakonec se o odvolání pana Okamury ani nehlasovalo.

7.3.2018 v 20:37 | Karma článku: 30.58 | Přečteno: 2571 | Diskuse

Patrik Banga

Jak jde čas na hřbitově...

Více či méně testovací blog, neb jsem zaznamenal hlasy některých blogerů, kterým nejdou vkládat obrázky. Neváhal jsem, vytáhl z disku několik fotek a zkusmo vyrobil fotoblog...svůj první. Po deseti letech.

12.2.2017 v 7:55 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 811 | Diskuse

Patrik Banga

Tak kdo tady lže, Romové nebo lidé z pizzerie?

Je to několik dnů, co za podivných okolností zemřel člověk v žatecké pizzerii. Jak asi už všichni vědí, uvnitř pizzerie došlo ke konfliktu, kdy měl sedmadvacetiletý Rom napadat návštěvnice pizzerie. Při pacifikování zemřel.

31.10.2016 v 15:44 | Karma článku: 31.38 | Přečteno: 17343 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Senioři, Che Guevara a pan Fajt

Zdánlivě nesourodá tři témata. Přesto je spojuje jedno společné téma. Jsou to peníze. Zase ty peníze:-).

21.5.2019 v 23:35 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 147 | Diskuse

Alena Vachtová

Anglický pes versus pes český

Kdo čeká ironickou úvahu na současné politické téma, bude zklamán. O Brexitu už se bavit nechci, fakt jde o psy

21.5.2019 v 23:33 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 102 | Diskuse

Helena Vlachová

Šest generací

Slova "šest generací" vyslovil pan Ota Šik (1919 - 2014) při návštěvě Československa v roce 1989, kdy u nás došlo ke změně politické situace. Jeho slova tlumočila ve svém medailonku paní Marta Kottová (1929 - 2017)

21.5.2019 v 13:55 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 404 | Diskuse

Beata Krusic

Ježíš? Neznám! Tak pravil Žid.

Nadpis mého blogu je vyjádřením těch, kteří se hlásí k Židům, kteří sami Židy jsou a kteří se udatně "bijí"za Izrael. Za svobodu, za pravdu, za lásku, za spravedlnost. Hodně směšné, viďte.

21.5.2019 v 9:43 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 753 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zlatí komunisté, aneb Jak já bych si kopla

Komunistický režim jsem naprosto nesnášela. Měla jsem strašný odpor ke všem soudruhům a k celému tomu šílenému systému. Neměla jsem žádnou příslušnost, nikam jsem nepatřila, dokud jsem jednoho politika nenakopla. To byl výkon.

21.5.2019 v 8:30 | Karma článku: 28.18 | Přečteno: 1183 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz