Jak jsem prodal svou romskou duši

12. 04. 2012 8:26:31
Jsem zaprodanec. Prodal jsem své romství a vyměnil ho za svůj společenský statut. Vzal jsem ho jako koně a na televizním virtuálním jarmarku jsem sprostě vyřvával tak dlouho, až jsem dosáhl svého. Vystoupil jsem z romské komunity a vstoupil do té české... tedy alespoň podle některých lidí, například podle uvědomělého "Roma" anarchisty Jakuba Poláka, případně od mých obdivovatelů z romské komunity. Jsem totiž navíc ještě hulvát a recidivista, dovolil jsem si totiž v televizi opakovaně říci něco, co se říkat nemá. Připustil jsem, že problém je často na straně některých z nás.

Lidé, kteří mne znají, jsou si vědomi toho, že jsem neříkal nic, co jsem neříkal už dávno. Jen jsem to tentokrát řekl naplno a udělal tu chybu, že jsem přistoupil na stále dokola opakující se otázky a jako kolovrátek neopakoval, že se jedná jen o část romské komunity, nikoliv o komunitu celou. Kdybych ale chtěl házet do pytle komunitu celou, byl bych sám proti sobě. Nekradu, pracuju, mám slušné děti a posílám děti do školy a stejně jako já také velká část romské populace v ČR. Každému soudnému člověku ale bylo jasné, že diskuse se vedla o problémových lidech, kteří zkrátka a dobře v naší komunitě jsou, tak jako v jiných. A jsou prostě vidět.

To jsem ale neměl tušení, kolik lidí namíchnu. Tady částečně asi měl, protože ti samí uvědomělí Romové i rádoby Romové se namíchnou pokaždé, když něco podobného řeknu nahlas a začnou plácat o sociálním vyloučení a chudobě a nakonec mne zdrbou za to, že příživníka, zloděje a člověka, který zkrátka není schopný žít tak, aby neobtěžoval své okolí třeba bordelem, nazvu degešem.

Ono totiž není degeš jako degeš. Termín degeš ve svém původním významu je skutečně tou nejhorší možnou urážkou, kterou můžete Roma počastovat. V češtině to snad ani nebudu k ničemu přirovnávat a přiznávám bez mučení, že jsem původní význam termínu degeš neznal a pořádně mi jej vysvětlila až Jarka Balážová. Kapku mne omlouvá, že jsem ročník 1982 a po dobu mého dosavadního života už má termín degeš zcela jiný význam, který mi na moje označení problémových lidí zcela sedí.

Principem mého používání termínu degeš totiž není problémové lidi urážet, ale označit. Říci nahlas, že Rom neznamená automaticky to, co já považuju za degeša. Ale to už nikdo nepochopil....

Stejně jako v mnoha jiných diskusích si lidé vezmou jen to, co se hodí. Kritika se valí ze všech stran, od vystudovaných uvědomělých romistek, přes stařešiny až po lidi, které jsem považoval za své přátele. Nepočítám blázny z „politické strany“, kteří sice melou, ale do podobných diskusí nejsou schopni přijít... tedy on je tam ani nikdo nezve.

Vtipné mi přijde to, že mne kritizují také ti samí lidé, kteří mají na svědomí současný stav romské komunity v ČR. Také díky nim nás tady nechce 86% lidí. Přitom měli nesrovnatelně lepší podmínky, než má moje generace. Tehdejší OF podporovalo romskou integraci a podporovalo romskou inteligenci. Romové měli své zástupce v zákonodárných orgánech a nakonec to dopadlo tak, že tehdejší romští představitelé zničili a zadlužili jedinou romskou politickou stranu, přičemž ve finále prodali nacistům vysílací práva v ČT.

Jistě, chovám k nim úctu. Ale pokud chtějí kritizovat, nechť si laskavě nejprve uklidí před svým domem.

Fajn, nemám romipen. Prý jsem ho prodal, prodal jsem svoje romství. Doc. PhDr. Milena Hübschmannová by se prý otočila v hrobě.

Mám nutkání napsat, že za tuto větu bych pana Poláka nejraději vyzval na souboj. Došli jsme tak daleko, že mne gádžo bude poučovat o tom, co to je moje romství. Celkem by mne zajímalo, jak ho vnímá on. Existuje vzor romství? Když někomu chovám úctu, musím jí chovat ke všem, nebo jen ke svojí rodině a rodinám jejich rodin? Moje rodina je romská, staří byli a jsou Romové. Můj dědeček byl chlap, který by myslím nikoho nevyhodil krom jedné staré tety, kterou vyhazoval poměrně často a ještě po ní házel bačkory. Kdyby však na něj na dědině v noci zaklepal jiný Rom, kterého by neznal, dal by mu stejně najíst. Vlastně kamkoliv bych tehdy přijel na dědinu, dostal bych najíst.

Kdyby ale dnes v roce 2012 na některého z uvědomělých Romů zaklepal v paneláku jiný Rom, že má hlad... tak by mne opravdu zajímalo, kolik z nás by bylo schopných se o něj postarat? Vyvíjí se doba a vyvíjí se všechno, včetně toho, čemu lidé říkají Romipen.

Moje Romipen je o něčem jiném. Je o tom, že chovám úctu a lásku ke své rodině, ženě, dětem. Že miluju svoje bratry a sestru, matku a otce. Že se stejně jako já, se můžou moji sourozenci spolehnout na to, že když mi v noci zavolají, ať honem přijedu, nebudu se ptát proč, ale kam. Že když se dostanou do problému naši, společně jim se sourozenci pomůžeme. Že když ke mně někdo přijde na návštěvu, vždycky dostane najíst a napít toho nejlepšího, co může moje domácnost nabídnout. Že když budu jednat s chlapama, nebude u toho sedět moje žena a naopak. Že se na mne mohou spolehnout přátelé...

Romská soudržnost, jazyk a tradice. To jsou věci, které je třeba zachovat.

Ale nemá smysl zachovávat tohle všechno za cenu, že to položí všechny okolo. Je synek nezbedný feťák, co krade jako straka, exekutory na krku, máma kvůli němu nemá na nájem? Potom je to degeš, kašlat na romipen a vyrazit s ním dveře! Nemá smysl položit celou rodinu kvůli jednotlivci, dneska už ne. Nastěhovala se rodina do baráku, protože neměli kam jít. Jasně, ať přijdou, můj dům je rodině otevřen. Ale pozor, jakmile se nebudou podílet na chodu, pomáhat časem finančně až se srovnají a nebudou si hledat bydlení, vyrazím je taky. Romipen neromipen.

A to je myslím to, co se snažím říct. Musíme se přizpůsobit době a začít sami u sebe.

Já ani Radek Horvát a celá naše generace se myslím výraznější změny nedožijeme, ale naše děti a jejich už by mohly. Pokud tedy kritizuju a hledám chyby, nedělám to proto, abych někoho urazil, ale proto, abych pomohl věci řešit. Už dneska mi píší mladí Romové, kteří věc vidí stejně jako já a jsem fakt hrdý na to, že se mi je podařilo nakopnout, ač pro mnohé celkem brutálním způsobem. Nechci, aby moje dcera jednou byla terčem stejných útoků fanatických rasistů, jako já. A nechci, aby fanatici měli důvody ukazovat... a ten nezlobte se momentálně zkrátka mají. Stát nám nepomůže, vyřešit to musíme sami a začít musíme u sebe. A to jsem přesně začal dělat a dělat to budu dál, ať se vám to líbí, nebo ne.

Autor: Patrik Banga | čtvrtek 12.4.2012 8:26 | karma článku: 47.35 | přečteno: 17090x

Další články blogera

Patrik Banga

Zemřela královna. Hudební „matka“ nás všech. Sbohem, Věro!

Těžko psát, když člověku zemře někdo, kdo je mu tak blízký, že první hodiny ani nemůže uvěřit, že se to stalo. O to víc, že před pár týdny stejně umřela moje vlastní máma, která byla ještě mladší než Věra Bílá. Královna Rom popu.

13.3.2019 v 8:05 | Karma článku: 26.86 | Přečteno: 2691 | Diskuse

Patrik Banga

Bylo nás 32x méně, protože nás Romy tak nějak skoro vyvraždili… pane Okamuro

Tak jsem sledoval mimořádnou schůzi sněmovny a čekal, co se stane. Tedy upřímně řečeno, čekal jsem spíš na to, co se nestane. A také nestalo... nakonec se o odvolání pana Okamury ani nehlasovalo.

7.3.2018 v 20:37 | Karma článku: 30.58 | Přečteno: 2571 | Diskuse

Patrik Banga

Jak jde čas na hřbitově...

Více či méně testovací blog, neb jsem zaznamenal hlasy některých blogerů, kterým nejdou vkládat obrázky. Neváhal jsem, vytáhl z disku několik fotek a zkusmo vyrobil fotoblog...svůj první. Po deseti letech.

12.2.2017 v 7:55 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 811 | Diskuse

Patrik Banga

Tak kdo tady lže, Romové nebo lidé z pizzerie?

Je to několik dnů, co za podivných okolností zemřel člověk v žatecké pizzerii. Jak asi už všichni vědí, uvnitř pizzerie došlo ke konfliktu, kdy měl sedmadvacetiletý Rom napadat návštěvnice pizzerie. Při pacifikování zemřel.

31.10.2016 v 15:44 | Karma článku: 31.38 | Přečteno: 17343 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Senioři, Che Guevara a pan Fajt

Zdánlivě nesourodá tři témata. Přesto je spojuje jedno společné téma. Jsou to peníze. Zase ty peníze:-).

21.5.2019 v 23:35 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 145 | Diskuse

Alena Vachtová

Anglický pes versus pes český

Kdo čeká ironickou úvahu na současné politické téma, bude zklamán. O Brexitu už se bavit nechci, fakt jde o psy

21.5.2019 v 23:33 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 100 | Diskuse

Helena Vlachová

Šest generací

Slova "šest generací" vyslovil pan Ota Šik (1919 - 2014) při návštěvě Československa v roce 1989, kdy u nás došlo ke změně politické situace. Jeho slova tlumočila ve svém medailonku paní Marta Kottová (1929 - 2017)

21.5.2019 v 13:55 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 402 | Diskuse

Beata Krusic

Ježíš? Neznám! Tak pravil Žid.

Nadpis mého blogu je vyjádřením těch, kteří se hlásí k Židům, kteří sami Židy jsou a kteří se udatně "bijí"za Izrael. Za svobodu, za pravdu, za lásku, za spravedlnost. Hodně směšné, viďte.

21.5.2019 v 9:43 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 753 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zlatí komunisté, aneb Jak já bych si kopla

Komunistický režim jsem naprosto nesnášela. Měla jsem strašný odpor ke všem soudruhům a k celému tomu šílenému systému. Neměla jsem žádnou příslušnost, nikam jsem nepatřila, dokud jsem jednoho politika nenakopla. To byl výkon.

21.5.2019 v 8:30 | Karma článku: 28.18 | Přečteno: 1183 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz