Ze srdce starého khamoráckého barda 1.

Když jsem před měsícem psal svůj příspěvek, systém nepropustil jeho délku. Na pokračování to také nešlo, protože jsem neměl dostatek bodů. Zdá se, že body už jsou, tak to zkusím znovu...

Re: Ze srdce starého khamoráckého barda 2.

Milý Patriku, díky za snahu o pohled z obou stran. I když trochu tuším, jak a proč se situace takto vyhrotila, jsem hodně smutný z toho, kam to až došlo a jakým způsobem se to řeší.

Je za tím nejspíše spousta nedorozumění, částečně plynoucí z předsudků na obou stranách, částečně z neschopnosti pochopit odlišnost toho "druhého světa", částečně ze strachu před tímto "druhým".

Je mi smutno jako člověku, který Khamoro spolu s dalšími chodovskými Romy i gádžy zakládal a s první a druhou generací "khamoráků" toho prožil hodně...

Počátky naší vize, ve které vedle sebe seděly, spolu slavily, společně se učily, společně tancovaly či jezdily na výlety jak gádžovské, tak romské děti, jsou docela hezky zachycené tady: http://picasaweb.google.cz/ukululu/Khamoro.

Re: Ze srdce starého khamoráckého barda 3.

Kam se tohle podělo? Proč? K té záplavě slov obviňujících "ty druhé" nemá asi cenu cokoli přidávat. Jen možná to, že možná, že některé výhybky k současnému vývoji byly mojí chybou nastaveny už tehdy, když v polovině 90. let Khamoro vznikalo.

Pokud by se mi tehdy podařilo natolik zapracovat na srdcích členů farnosti, že by naše romčata v kostele nejen tolerovali kvůli mým krásným očím, ale i z vlastního přesvědčení, pokud by se mi tehdy podařilo zapracovat na srdcích členů Khamora a jejich rodičů, že by v církvi nenacházeli jen podporu a útočiště, ale domov, na který nedají dopustit, mohlo to být dneska někde o hodně jinde.

Nevím, co by pomohlo dál, nevím, co by pomohlo k tomu, aby se církev a Romové v Chodově (i když třeba už ne v jedné budově) i dál respektovali, scházeli, obohacovali...

Re: Ze srdce starého khamoráckého barda 4.

Je mi trapně za moji církev, že není schopná s Romy komunikovat tak, aby z toho oni vycítili Boží lásku ke každému.

Je mi trapně za "moje" khamoráky (já vím, už dávno ne, ale to je taková nostalgie), kteří tak skvěle spoustu věcí dovedou zamlžit, že si my gádžové pak myslíme, že nás chcete oblafnout.

Je mi trapně za mě samotného, že za celých těch 5 let v Chebu jsem nebyl schopný se alespoň pokusit v Chodově zprostředkovat nějakou solidnější komunikaci (kromě těch pár pohřbů a křtů - mimochodem pokaždé důsledně s předchozím souhlasem místního faráře a s přípravou dotyčných na přijetí svátosti či na důstojné rozloučení se).

Re: Ze srdce starého khamoráckého barda 5.

Čte-li to nějaký khamorák - chci tě poprosit - nevzdávej to s křesťanstvím, církví, vírou... Bůh a Ježíš je mnohem, mnohem větší, skvělejší a reálnější než kdokoli z nás, jejich rádoby reprezentantů na zemi.

Čte-li to nějaký chodovský farník - i tebe chci poprosit - nevzdávej to s evangeliem a nechej se provokovat Ježíšovými slovy opravdu do důsledku, a ne jen ve svých modlitbách. Dej šanci především malým romčatům (kterým jsem za tolik vděčný - i přesto, že mi hned o prvních Vánocích ještě na faře v paneláku v Zahradní 640 čornuli elektrický strojek na fousy).

Re: Ze srdce starého khamoráckého barda 6.

No a čtete-li to vy, zdejší vášnivě diskutující, ani vy, prosím, nevzdávejte to obtížné hledání cesty houštím emocí, předsudků a zdánlivě jasných pozic - cesty k životu, který je mnohem složitější, než hesla typu "zlí Cigáni" a "hodná církev" nebo "rasistická církev" a "hodní Romové"... Složitější, a tím také pestřejší, krásnější, stojící za to, dát mu šanci...

Dík za vyslechnutí starého barda, mějte se fšichni hezky.

Petr Hruška, dříve duchovní správce farnosti v Chodově, t. č. spolufarář v Chebu (http://www.farnostcheb.cz)