Při snídani (čti jako jogurt s otrubami) jsem začal závidět i indiánskému Ježíškovi, co ho Lenka přivezla z Peru a visí nad stolem (ne Ježíšek, ale obraz). Toho Ježíška totiž Marie krmí kukuřičnou kaší. Sladkou. Určitě je sladká, děti by kaši bez chuti nejedly. Jak já bych si sakra dal krupičku! S kakaem. Máslem. Takovou tu naši, klasickou.
Rychlá sprcha, holení a hurá do obchodu. Tentokrát jsem věřil tomu, že to zvládnu bez obtíží. Už včera jsem totiž našel vynikající techniku. Člověk prostě koupí, co potřebuje, a nikam dál se už nedívá. Nejkratší možnou cestou k pokladně, zaplatit a pryč!
Telecí, kuřecí, krůtí a jovo (oni to fakt ještě vyrábí?) pro Lenku. Další kilometr a půl pěšky. Tam jsem to dal celkem ok, zpět to bylo horší. Aby ne, kopec jak cyp. Chvilku jsem uvažoval nad tím, že si koupím nějaké ovoce. To ale můžu až po detoxu. Takže v pondělí. Těším se na jablka. Banány nemůžu, je tam moc cukru.
K obědu kus masa, okurka a rýžový chleba. Až zhubnu, budu ho rituálně pálit na zahradě. Přísahám bohu. Ten hnusnej plátek mě začíná pekelně srát. Nakonec jsem zvolil techniku pálení energie vleže a přečkal jsem čas až do svačiny. Vaječný bílek a krůtí šunka. No neber to.
Naštěstí znovu zasáhla teta z Irska. Zůstala viset v Kladně, a tak jsem pro ni jel, abych ji hodil do Prahy. Na Zličíně jsem prožil další test vůle. Nevěřili byste, jak voní farmářské uzeniny, když se prodávají ve stánku. Vystoupil jsem z auta tak padesát metrů od nich, ale pro jitrnici bych dokázal jít po čuchu. Odolal jsem, tak jako posledních pět dnů. Už jsem si naprosto jistý tím, že dieta je zejména o vůli, nikoliv o tom, jaký druh právě dodržujete.
K večeři jsem měl hody. Jeden krůtí plátek na grilu, tuňák, okurka a jogurt. Všechno bylo ok, dokud si Adam neotevřel jako nášup vepřové ve vlastní šťávě. Žádné levné z Globusu, ale pořádné (podle dTestu dokonce s masem). Slintal jsem a jedl svého tuňáka, dokud jsem neměl dost (jedna plechovka = deset deka). Pocit sytosti vydržel tak hodinu, v deset večer už jsem měl fakt hlad. A to takový, že jsem nemohl usnout. Dva plátky rýžového chleba to spravily. Šestý den za mnou!