Zemřela královna. Hudební „matka“ nás všech. Sbohem, Věro!
Celý život s hrdostí říkám, že jsem ze Žižkova. Žižkov totiž není jen drsná čtvrť plná hospod, ale semeniště těch nejlepších romských muzikantů a já měl tu kliku, že jsem vyrůstal mezi nimi. Za našeho mládí se totiž hrálo všude a hrálo se hlavně venku. Každý donesl nějaký ten hudební nástroj a hrál, zpíval… nikdy na tu dobu nezapomenu, protože hudba mě provázela celé moje dětství. Oba moji dědové, strýcové, táta... všichni hráli a já chtěl vždycky hrát tak jako oni. U nás v rodině se ale nehrála klasická romská hudba (až na dědečky). U nás se hrál jazz, klasika a rock. Od tří let jsem hrál na klavír (ostatně jako všichni moji bratři) a hity Beatles jsem v deseti uměl snad všechny.
Ale romskou hudbu jsem zkrátka neuměl. Když jako Rom nehrajete ve dvanácti na kytaru, jste divný. Můj bratranec Marek hrál Dajánu a balil ženský, já u klavíru ve škole zpíval Elán a nechával se obdivovat spolužačkami, s naší hudbou to ale nic moc společného nemělo. Až jsem jednou slyšel u sousedky Milady Věru Bílou a něco, co tehdy hráli jen Gipsy Kings. Kytarový drive, výrazné basové linky, perkuse a neuvěřitelný zpěv. Album Rom-pop, které mimochodem dodnes považuji za to nejlepší, co kdy Věra Bílá a Kale udělali, mi doslova změnilo život. A nejen mně. Nám všem, celé mojí generaci.
To Věra Bílá mě donutila, abych si ve škole začal půjčovat kytaru, než jsem dostal vlastní. To Věra Bílá mě přivedla k tomu, abych začal hrát. Akord po akordu, linku po lince a nekonečný cvik rytmiky. Ať si říká, kdo chce, co chce – Věra Bílá může za to, že existuje celá generace muzikantů, kteří v ní viděli vzor toho, že jde prorazit na celém světě. Vždyť ta zpěvačka zpívala na soukromém večírku americkému prezidentovi, prorazila v Americe, Japonsku a téměř celé Evropě. V Paříži na ni stály lístky tolik jako na světové hvězdy. Žila zkrátka svůj americký sen.
Když jsem jednou moderoval galavečer festivalu Khamoro, vyprávěl jsem tohle všechno Věře Bílé v zákulisí Roxy. A ona na to „dobře, chlapče, tak mi přines vodu“. Tak jsem se smál, že jsem ji vylil. Já jí vyprávím svůj životní příběh a to, jaká je moje hudební „máma“, a ona mi řekne tohle.
O pár let později, když už vystupovala kapela Gipsy.cz a s bráchou jsme hráli pravidelně v zahraničí, potkal jsem ji v Rokycanech před prodejnou potravin. Už to byla jiná ženská, starší, unavenější… ale pořád můj hudební vzor. Sice si mě nepamatovala, ale ráda si povídala. Tak jsme si hodinku vyprávěli o všem, co zažila, a o tom, co by jednou ještě zažít chtěla. Vždycky měla vize vyprodaných sálů a sny.
Věra Bílá už nezažije nic. Včera odešla do hudebnického nebe za svým manželem, synem… a určitě se tam jednou setká se všemi muzikanty, se kterými kdy hrála. Když jsem se to dozvěděl, vzpomněl jsem na svoji matku a zasáhla mě taková bolest, že jsem nebyl schopný myslet na nic jiného. Oba zážitky jsou příliš čerstvé. Ale Věra Bílá neměla jen jednoduchý život. Stejně jako žila krásně, žila i špatně. Podlomené zdraví a život na ubytovně nejsou hodny královny. Teď už žádné problémy nemá, nic ji nebolí ani netrápí. A snažím se to vnímat tak, že teď je jí lépe. Sbohem, paní Věro, do smrti na Vás nezapomenu. Jednou si s Vámi zahraju, až přijde můj čas.
Patrik Banga
Jak mě zneužil brněnský motorkář
Znáte tu situaci, kdy si přejete být současně na dvou místech najednou a ono to nejde? Mě se to povedlo. Ležel jsem doma s Covidem a přesto jsem páchal přestupky v Brně. Jak je to možné? Čtěte dál, může se to stát i vám!
Patrik Banga
Jak jsem se stal coviďákem: Covid má i „výhody“!
Z jistého úhlu pohledu má Covid (fakt jen pro někoho) jednu nespornou výhodu. Člověk po něm nemá chuť jíst. (Ne) dobrovolně jsem se vrátil k jogurtům a polévkám. Cokoliv ostatního se stalo nemyslitelným.
Patrik Banga
Jak jsem se stal coviďákem
Covidu-19 se mi rok dařilo úspěšně vyhýbat. Za cenu drastických omezení jakýkoliv kontaktů a více než roční karantény doma, procházek po večerech a maximálního používání dezinfekce, roušek a později respirátorů. Jenže jednoho dne.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Drogy jsou prostě všude
Uvažuju nad koupí pásky přes oči. Ne přes jedno oko, ale rovnou přes obě. Abych totiž nebyl pokoušen, musel bych být slepý. A taky hluchý. Asi si koupím špunty do uší a budu je nosit do práce.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Jsem dietní Maradona
Nevydržel jsem to. Chtěl jsem prostě vidět, jak to pokračuje ve skutečnosti. Neodolal jsem a vstoupil do jámy lvové. Na váhu. Co jsem viděl, mě rozesmálo. Po necelých osmi dnech diety je sedm kilo pryč! Škoda, že většina je voda.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Když člověk přemýšlí nad léčebnou v Bohnicích
První výsledky jsou tu! A ano, hubnu. Viditelně. Probudil jsem se s tím, že se musím najíst. Posledních 19 let jsem nesnídal vůbec, poslední měsíce občas vajíčka v bufetu u Mafry, ale o pravidelnosti nemůže absolutně být řeč.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Totálně jsem se přejedl
Už skoro nemám co psát. Dny jsou pořád stejné. Jogurt, tvaroh, tuňák, kuřecí, krůtí a občas telecí maso. Tělo si prakticky zvyklo, už nemám takovou chuť na sladké kafe.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: I Ježíšek je na tom líp než já!
Spal jsem neuvěřitelných deset a půl hodiny. To se mi fakt nestalo roky. Nevím, jestli to udělaly ty čtyři kilometry pěšky, nebo hlad. Každopádně jsem se nevzbudil tak unavený jako obvykle.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Už chápu proč důchodci chodí po slevách
Večer jsem před spaním spočítal, kolik taková dieta vlastně stojí, a zjistil, že to je celkem mazec. Telecí maso, bio kuřecí, tuňák a vlastně i ta vejce, to je fakt poměrně drahá sranda.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Americký bezdomovec v Praze měl hlad, já zase chuť.
Probuzení z kategorie strašných. V noci se projevil zdravotní problém a chtěl okamžitý zásah chirurga. Moc jsem toho nenaspal, skoro nic. Ráno kafe s nízkotučným mlékem (nadávat už nebudu, pořád se to nedá pít) a tuňákový salát.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Za "naloženinu" Vládi Kroupy bych zaplatil litr dýško!
Žádný tuňák se nekonal, bo jsem si spletl dny. Místo tuňáka byl nízkotučný jogurt s otrubami. Už ani nenadávám, celá rodina už ví, že nízkotučný jogurt je hnus. Vědí to i sousedky, pošťák, řidič svozu popelnic a toulající se psi.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Kukuřičné plátky chutnají jako bakelit. Trabant s tuňákem
Ráno už jsem věděl, co mě čeká, takže jsem ani tolik nenadával, že kafe nechutná jako kafe, ale jako kafe s čímsi, co vzdáleně připomíná mléko. Asi zkusím turka, vrátím se ke staré žižkovské klasice.
Patrik Banga
Jak přežít dietu: Začínám, cíl je šestnáct kilo dolu!
O redukci jsem začal uvažovat, když ručička váhy ukazovala o něco více než 90 kg, což s ohledem na moji výšku znamenalo, že břicho a znalosti ukryté vevnitř již notně přesahují rámec mých kalhot, obleků a košilí. Nastal čas změny!
Patrik Banga
Bylo nás 32x méně, protože nás Romy tak nějak skoro vyvraždili… pane Okamuro
Tak jsem sledoval mimořádnou schůzi sněmovny a čekal, co se stane. Tedy upřímně řečeno, čekal jsem spíš na to, co se nestane. A také nestalo... nakonec se o odvolání pana Okamury ani nehlasovalo.
Patrik Banga
Jak jde čas na hřbitově...
Více či méně testovací blog, neb jsem zaznamenal hlasy některých blogerů, kterým nejdou vkládat obrázky. Neváhal jsem, vytáhl z disku několik fotek a zkusmo vyrobil fotoblog...svůj první. Po deseti letech.
Patrik Banga
Tak kdo tady lže, Romové nebo lidé z pizzerie?
Je to několik dnů, co za podivných okolností zemřel člověk v žatecké pizzerii. Jak asi už všichni vědí, uvnitř pizzerie došlo ke konfliktu, kdy měl sedmadvacetiletý Rom napadat návštěvnice pizzerie. Při pacifikování zemřel.
Patrik Banga
Ne, lidi v sedmadvaceti letech sami od sebe neumírají, milá policie...
Před třemi dny zemřel v Žatci člověk. Okolnosti jsou vlastně celkem nejasné. Podle jedné z verzí napadal v restauraci hosty a zasáhla proti němu tamní městská policie.
Patrik Banga
ČRO, osvoboďte Bajcúra! Aneb otevřený dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání
Je to už devět měsíců, co vznikla ve studiu Českého rozhlasu hudební pohádka, která měla těm nejmenším posluchačům naznačit, jak složité je někdy býti Romem a že krást a podvádět se nemá, protože to vždycky skončí peklem.
Patrik Banga
Pražská taximafie půjde konečně k soudu. Podívejte se na video ze zatýkání
Mafie jako silné slovo? Možná. Ale zákrok policie přesně odpovídal tomu, jak taxikáři jednají se zákazníky a nejen s nimi. A zatčení taxikáři byli překvapeni, protože "jejich" člověk jim tentokrát nedal vědět. Chcete vidět víc?
Patrik Banga
Jak vyrábět rasismus snadno a rychle
Není to tak dlouho, co umřel soused na patře. Byl to moc fajn chlap, o dvě generace starší než já. Kdykoliv jsem v bytě udělal něco nového, byl první, kdo to viděl. Když jsem vařil, vždycky říkal, že „chodí čuchat ke dveřím“.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6189x