Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti z ghett jsou oběťmi systému

5. 04. 2013 8:29:39
Když jsem byl malý, chtěl jsem být muzikantem, stejně jako můj otec, děd, jeho otec a celá naše famílie. Chtěl jsem hrát na saxofon nebo klarinet, později klavír, kytaru, kontrabas, bicí jako strejda Jonko a nakonec elektrickou kytaru jako Petr Janda. Ten sice z rodiny není, ale hraje taky dobře. Když si táta koupil první škodu 100 MB De Luxe, chtěl jsem být závodníkem. Taky kosmonautem, popelářem, doktorem, hercem jako Radek Dubanský a nakonec ještěrkářem. Dostal jsem také, co se ještěrky týče, tu nejlepší školu.

Přišlo mi to tak nějak přirozené, všichni okolo mne něco dělali. Chodili do práce. Když jsem začal v prvním ročníku dojíždět do školy, přišlo mi normální vstávat s matkou každý den ve 04:30. Máma taky dojížděla, do fabriky ČKD. Musela.

Dnešní děti chtějí jinou kariéru. Chtějí pobírat dávky. Jako jejich rodiče, moji vrstevníci. Slavně k tomu došel ve svém průzkumu Člověk v tísni. Křiklavé titulky říkají vše, „Romům se nechce makat“. Jejich děti taky nebudou makat a děti jejich dětí, taky nebudou makat. Respondenti jsou obyvatelé ubytoven, lidé zcela závislí na sociálním systému.

Realita? Možná ano (někde), velmi smutná.

Přemýšlím nad tím, co by se kolem mne dělo, kdybych vyrostl na ubytovně. Sám jsem jich několik navštívil a dodnes mám před očima děti, které žijí v nejnuznějších podmínkách, které si jen čtenář umí představit. Pár metrů čtverečních, hodně lidí. Hygiena v mínusu. Chtěl bych žít jinak?

Chudoba byla největším důvodem a motivací k tomu, abych fungoval v dnešní společnosti jinak. A chudoba k tomu vedla i mé sourozence. I tehdejší chudoba však byla malým luxusem proti tomu, jak žijí děti v dnešní době. Dodnes vyprávím dětem, jak jsem spolužákům záviděl palandy v pokojích a pořádnou svačinu, nemluvě o oblečení. Děti z ubytoven, takové kraviny neřeší. Co jsou palandy proti tomu, že nemají co na sebe, o tom že nemají často co jíst, ani nemluvím. Myslím, že bych to nazval vyšším levelem chudoby.

No jo, já ale vyrostl v době, kdy kolem mne všichni museli pracovat. Já musel chodit do školky, kterou jsem neměl rád, později do školy, do družiny, kde jsem celé dny cvičil hru na klavír a tu jsem celkem rád měl. Doma mezi tím nikdo nebyl, chodilo se do práce. Přišlo mi normální, že to tak je. Téměř všude to tak bylo. Nikdo nestál frontu na dávky. Ono.. podle mne snad ani žádné dávky nebyly.

Dnešní děti vidí jinou realitu. Otec ani matka práci nemají, sourozenci nechodí do školek. Když podobnou situaci vidí celý svůj krátký život, chtějí přirozeně být jako jejich rodiče. A ti berou dávky. Často proto, že se jim nechce makat. Často proto, že sociální systém je štědřejší, než soukromý podnikatel, zaměstnavatel. Většinou ale proto, že práci nemají šanci dostat, není a pokud je, není pro Roma.

Je to problém severočeských měst ale třeba i Ostravy. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Rodiče často nemají jinou možnost, než pobírat dávky. Realita je ale taková, že většinu z peněz, které rodina dostane, lidé vůbec nevidí. Matné jsou představy obyvatelstva, které má dojem, že početná romská rodina dostane desítky tisíc v hotovosti a všechno prohrají na automatech a utopí v chlastu.

Realita je taková, že drtivou většinu peněz spolkne pro mne zcela nepochopitelně vysoký nájem v ubytovnách a co zbude, dostane rodina na jídlo. Většinou je to tak málo, že lidé prostě nemají co do úst. A světe div se, majitelem ubytoven je často město samo, případně soukromý podnikatel. Ten je na tom vlastně nejlépe, vydělává velmi slušné peníze.

To celé je pro někoho velmi výhodně nastavený systém, který umožňuje vydělávat na nejchudších lidech, nezávisle na jejich původu. Vězte, že na ubytovně jsou na tom všichni stejně, Rom Nerom.

Děti, které popisuje Člověk v tísni, jsou oběťmi systému. Oběťmi doby. Když v nich od mala pěstujeme pocit, že žít na okraji je normální, vychováváme si další generaci, která bude žít jako jejich rodiče. Myslím, že tomu by se měl Člověk v tísni a další organizace věnovat nejvíce.

Autor: Patrik Banga | pátek 5.4.2013 8:29 | karma článku: 31.73 | přečteno: 3932x

Další články blogera

Patrik Banga

Jak jde čas na hřbitově...

Více či méně testovací blog, neb jsem zaznamenal hlasy některých blogerů, kterým nejdou vkládat obrázky. Neváhal jsem, vytáhl z disku několik fotek a zkusmo vyrobil fotoblog...svůj první. Po deseti letech.

12.2.2017 v 7:55 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 701 | Diskuse

Patrik Banga

Tak kdo tady lže, Romové nebo lidé z pizzerie?

Je to několik dnů, co za podivných okolností zemřel člověk v žatecké pizzerii. Jak asi už všichni vědí, uvnitř pizzerie došlo ke konfliktu, kdy měl sedmadvacetiletý Rom napadat návštěvnice pizzerie. Při pacifikování zemřel.

31.10.2016 v 15:44 | Karma článku: 30.74 | Přečteno: 17077 | Diskuse

Patrik Banga

Ne, lidi v sedmadvaceti letech sami od sebe neumírají, milá policie...

Před třemi dny zemřel v Žatci člověk. Okolnosti jsou vlastně celkem nejasné. Podle jedné z verzí napadal v restauraci hosty a zasáhla proti němu tamní městská policie.

21.10.2016 v 6:59 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 11796 | Diskuse

Patrik Banga

ČRO, osvoboďte Bajcúra! Aneb otevřený dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

Je to už devět měsíců, co vznikla ve studiu Českého rozhlasu hudební pohádka, která měla těm nejmenším posluchačům naznačit, jak složité je někdy býti Romem a že krást a podvádět se nemá, protože to vždycky skončí peklem.

25.9.2016 v 8:20 | Karma článku: 19.20 | Přečteno: 2558 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Dozvuky 21. srpna a proč si za něj tak trochu můžeme sami, tak to neopakujme

Začalo to před WW2, Hitler už nebyl k smíchu, a my se buď rafali se sousedy o Těšínsko, co se dělo v Německu se nás netýkalo, jiní chytračili a mysleli že s Ádou jim bude lépe, po WW2 jsme nechali Marshallův plán plavat abysme

22.8.2017 v 1:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Renata Pospiechová

Rusi, Sověti

Bylo mi 9, když přišli. Na ranní mámino - "Vstávejte, Rusi přišli." - vyslovené přes slzy, nikdy nezapomenu. V mé duši tehdy zavládl ještě větší zmatek, než tam byl dřív.. Jací Rusi? A proč přišli?

21.8.2017 v 22:11 | Karma článku: 8.14 | Přečteno: 184 | Diskuse

Libuse Palkova

Globální oteplování

Odborníci se stále přou, jestli současné změny klimatu jsou přirozeným cyklem, a nebo jsou způsobeny lidskou činností. Jisté je, že probíhající globální oteplování má nepříznivý vliv na přírodu a všechny živočichy.

21.8.2017 v 21:06 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 300 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den sedmý

Sobota, sobota, to nám končí robota. Počkat, ta skončila už včera. A nebo taky ne, miláčky plyšové a opeřené kalendář ani můj stav nezajímá, vyžadují péči neustále.

21.8.2017 v 17:15 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 221 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Zahrada plná dobromysli

Naší velkou zahradou prorůstá mnoho bylin - bršlice, kontryhel, jitrocel, pampeliška... a také dobromysl.

21.8.2017 v 15:11 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 189 | Diskuse
Počet článků 125 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6500

Facebook Blog iDnes

 TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.