Mých dvacet let po revoluci

 Komunismus…. pro někoho doba totality, pro někoho doba blahobytu… a někomu se zvedá žaludek jen při vyslovení toho slova. Co pro mne znamenal komunismus? Nic… 17.listopadu mi bylo celých sedm let. Komunismus pro mne znamenal maximálně citronovou zmrzlinu za třicet halířů v Kubeličce, koka sušenky a házení vajíček na sochu Zápotockého před VŠE za řevu „ty bolševiku“ za který nás domů odvezla VB, blbci jsme ještě řekli, že nás to naučil táta.

Dobu po revoluci si ovšem pamatuji celkem dobře… a pořád mám za to, že prvních několik let po sametu se nezměnilo vůbec nic. Na škole kam jsme s bratry chodili, byli pořád ti samí učitelé, kteří tam byli před tím a ani chod a život ve škole se nijak nezměnil. A tak jsme ještě několik let po revoluci museli nosit červené trenýrky a bílá tílka na tělocvik, o přestávkách jsme jak blbci chodili do kola a kdykoliv jsme něco vyvedli (stejně jako české děti) řvalo se na nás, že jsme jen cikáni (na rozdíl od českých dětí).

Postupem času se začaly věci měnit. Školy se začaly předhánět, která více půjde s dobou a tak jsme měli dramatické kroužky, výuku počítačů a dokonce i betonový plac na dvoře školy se začal měnit v něco, co se později stalo supermoderním hřištěm.

Jen lidé se neměnili, v podstatě jen střídali funkce. Z ředitele se stal zástupce, ze zástupce ředitel… (až na učitele Michala, který toho měl po krk a stal se pošťákem) a řvalo se dál. Řvalo… školník si troufal nás fyzicky napadat, za což by dneska dostal přinejmenším padáka. Dodnes si ho pamatuji, jak nám vyhrožoval kdykoliv, kdy se mu něco nelíbilo. Postavou byl jen o něco málo větší než my, ale stejně nám nadával do černých hub, kdykoliv se mu zamanulo… stížnosti nikam nevedly, zvláště když je dostala do ruky soudružka Máderová, která s nimi velmi rychle udělala krátký proces, stejně jako s námi. Rodiče našich spolužáků jim zakazovali se s námi stýkat, na přátelské doporučení bývalé soudružky učitelky, která se patrně bála, že bychom mohli děti infikovat romstvím. Nám dětem to bylo sice srdečně jedno… ale stejně dostala Eva Pilařová pár facek a týden zaracha, jenom co jí se mnou matka viděla, jak sedíme na lavičce v parku. Co naplat, že za týden jsme zase na té lavičce seděli… bylo to prostě nelegální.  

Měnil se také pohled rodičů našich spolužáků, zvláště když se ti veleslušní rodiče opíjeli do němoty v místní putyce a potom nás mladé navštěvovali v parku, kde nám plácali po ramenou… ráno následovaly zarachy.

Později nastalo období nácků… zvláště těch, co chodili do hospody u Holanů a dalších, co si dokazovali, že na to mají. Nebyli moc nebezpeční, moc jich totiž nebylo.. a když se pokusili být nebezpeční, sešlo se nás dost na to, abychom je vykopali.  Dneska ti samí náckové pořádají pogromy na Romy a veřejně používají nacistická hesla, aniž by s tím kdokoliv byl schopný něco udělat. Náckové mají prostory v médiích, zakládají politické strany…. A někteří lidé je v tom rádi podporují, jako kdyby se nevědělo, jaké zvěrstvo nacisti napáchali.

A tak to plynulo vlastně celou pubertu. Některé věci jsme začali brát jako samozřejmost, například několika hodinové kontroly totožnosti na policejní stanici. Vždy jsem měl srovnání s tím, co mi vyprávěl můj otec o době totality a několikahodinových kontrolách na VB.  Zvykli jsme si na to, že nás čas od času neobslouží v hospodě, kam jsme po fotbale zašli na pivo už jako plnoletí.

V dospělosti jsem přišel na to, že lidé sedící na místech před revolucí tam sedí dosud, jen se změnili názvy jejich funkcí a částky, za které se dají koupit. Jejich chování a metody jsou téměř stejné, jako byly před revolucí s tím rozdílem, že se neoslovují soudruhu a soudružko, ale paní a pane. Na školách se přidělují tituly za odměnu (podobnost s titulem RSDr. čistě náhodná), dostávají se zlaté padáky a místa na vysokých funkcích se přidělují na základě jiných vlastností, než je dovednost….

Máme demokracii, jsme v NATO a EU… můžeme za hranice a nosit dlouhé vlasy. Mandarinek a masa je všude dost, stejně jako vložek a toaletního papíru (mimochodem, ten jsem fakt nesnášel).. jen ti lidé jsou tak nějak pořád stejní,  ostatně.. i těch nadávek neubylo, stačí se mrknout do diskuse.

Já si počkám zase dalších dvacet let a budu doufat, že se něco SKUTEČNĚ změní v lidech. Změnilo se toho totiž hodně..... ale některé věci jsou pořád stejné.