Když církev vyhání ovečky....

Chodov, malé město nedaleko Karlových Varů jsem ve své praxi navštívil nesčetněkrát. Bohužel jsem tam nejezdil v nijak příjemných záležitostech, ale v rámci svých profesí. Před několika lety jsem tam dělal reportáž při tragédii, kdy zemřela malá Evička Horváthová. Také jsem nějakou dobu řídil místní terénní programy, věnující se drogám. V paměti mi toto městečko utkvělo proto, že bylo vzorným příkladem toho, jak mohou spolupracovat Romové, město a církev. Místním farářem býval v té době Dariusz Gebala, někdo komu jsem říkal „pokrokový farář“. Už v té době (v roce 2002-2003) na faře fungovalo sdružení Khamoro, které se stalo jediným útočištěm dětí, které utíkaly z běžného života v ghettu.

Dosti početnou romskou komunitu totiž místní radnice vystěhovala do dvou objektů několik desítek metrů za městem. Odtamtud utíkaly a utíkají děti někam, kde zažijí něco jiného, než je život na ulici. Khamoro totiž nebylo obyčejné integrační středisko, Khamoro bylo pro místní děti druhým domovem. V Chodově jsem potkal desítky lidí a slyšel desítky osudů, romských i neromských. Například problém drog byl už před šesti lety velmi těžko zvladatelný a Khamoro bylo prostředkem, jak bránit děti před vlivem negativních vlastností ghett. Ono, kde jinde by se také děti mohly věnovat divadelnímu kroužku, tanečnímu kroužku, hudebnímu kroužku? Kde by se jim dostalo doučování, výtvarné výchovy, zdravovědy a kde by se mohli aktivně věnovat sportu? Kde by se našla sociálně právní poradna pro jejich rodiče? To vše Khamoro nabízelo a stále nabízí.

I proto mne velmi překvapila zpráva o tom, že církev se s místním romským sdružením rozkmotřila a dokonce došlo k výpovědi nájmu z budovy, kde sdružení sídlilo několik let.

Brána se pro Romy zavřela... (FOTO: Patrik Banga)

Obvolal jsem tedy několik známých a ptal se na důvody této razantní změny…. O Khamoru jsem se dozvěděl jen kusé informace, ale všichni se shodli na tom, že Khamoro vystrnadila místní farní rada, v čele s farářem Antonínem Wasilem. O faráři jsem se dozvídal spousty hrůzostrašných historek, které mohou, ale nemusí být pravdivé. Ta nejhorší historka říkala, že odmítá pohřbívat romské obyvatele Chodova.

A protože jsem člověk od přírody nevěřící všemu co slyší, rozhodl jsem se vydat na výlet a vše si ověřit osobně u pana faráře, stejně jako u pana Voráče, který je ředitelem vyhozeného sdružení.

Získat kontakt na pana faráře byla celkem maličkost, proto jsem se mu pokusil ihned dovolat, s vizí rozhovoru na toto téma. Volal jsem jednou, volal jsem dvakrát, třikrát... Ale vytouženého kontaktu jsem se nedočkal. Pokusil jsem se tedy poslat SMS, ale ani na tu mi odpověď nepřišla. Nakonec jsem do Chodova vyrazil, doufajíc v osobní kontakt na faře. Několik desítek kilometrů za Prahou jsem se dočkal zvonícího mobilu a faráře na druhém konci drátu.

Už první vteřiny hovoru naznačily, že oba kohouti budou tvrdojíšně trvat na své pravdě. Neujel jsem ani kilometr a valila se na mne sprška slov, obviňující pana Voráče ze lží a podvodů. Musel jsem faráře zastavit, abych mu mohl položit otázku nejdůležitější, tedy jestli je ochotný se osobně sejít… Bohužel nebyl, neměl čas.

Předem mi oznámil, že mi nic neřekne a že odmítá kontakt s novináři.

K celé věci můžu jenom říct, že posílám zítra druhou upomínku o zaplacení posledního nájmu. Dál už budu jenom mlčet, protože k tomu aby si lidi mohli udělat obrázek, nesmí alespoň jedna strana lhát, obě strany nesmí lhát. Pan Voráč řekl a co je ještě horší tak napsal tolik lží, že prostě nemám slov. Prostě nic, já nebudu mluvit už nic, protože to nemá cenu," aniž bych se stihl na cokoliv zeptat, pokračoval v monologu: "Já nevím, proč zrovna někdo se cítí uražený. Já říkám, já o tom prostě nebudu mluvit, je to prostě podle smlouvy všechno dělané a jak se to někomu nelíbí, víte co, svět je takovej že se lidem může nelíbit a chtějí být důležitý a píšou nějaké blbosti a lže a prostě lžou a pozor, pokud není nějaký důkaz, že tam se něco stalo a někdo to napíše, to je prostě trestný. Víte o tom jo?

Na rozhovor jsem nebyl připravený, zvláště ne za jízdy autem, pokoušel jsem se ale pokládat otázky tak, abychom se dobabrali příčiny výpovědi z nájmu, což byla jedna z věcí, která mne zajímala.. proto jsem se ptal přímo.

Předseda sdružení Vás obvinil z rasismu, údajně jste kvůli tomu vypověděl nájemní smlouvu, jak to tedy bylo?

Mám na Vás takovou prosbu, vezměte si tu smlouvu, která je schválená biskupstvím, tam je bod o rozvázání smlouvy. Tam v podmínkách není napsané nic, jen to, že fara může vypovědět smlouvu s výpovědní lhůtou jednoho roku a my jsme prostě jen využili toho, že jsme to zrušili. Já si myslím, že to může každej udělat, klidně každej. A v podmínkách, jak to bylo prostě udělané, já myslím, že to je nejmenší problém a proč z toho dělat problém, já vůbec nevím. Je smlouva schválená, podepsaná, taky panem Voráčem, nikdo se tím nezabývá a najednou rasismus. Co to znamená rasismus? Jaký rasismus? Proč o tom píšete vy, proč se mnou voláte?

Abych napsal objektivní článek, musím si poslechnout obě dvě zainteresované strany. Vy tvrdíte, že to rasismus není, pan Voráč tvrdí, že ano. Prohlásil jste, že jsou v objektu nezaplacené platby, můžete mi říci jak to s platbami tedy je?

Právě, jedna upomínka je už poslaná, zítra pošlu druhou.

Pan Voráč prohlásil, že je všechno zaplacené, co Vy na to?

A vidíte, od začátku jen lže, jenom lež. To se mi hrozně nelíbí, že něco takovýho a teďka hraje na city.

Na faře údajně došlo k napadení chlapce, co Vy na to?

Pokud je tam takový argument, tak se musím zeptat na papír od nějakého lékaře a nebo svědky. To je prostě lež, lež, kdo to viděl?

Tedy podle Vás se nic takového nestalo?

Ne a už vám neřeknu nic, řekl jsem vám toho tolik, že devadesát procent jsem vůbec neměl říkat.

Rozhovor takto i skončil, nedostal jsem se ani k otázce, zdali skutečně odmítá pohřbívat romské obyvatele Chodova.

Za několik málo minut jsem dojel na známá místa, byl jsem v Chodově. Chvílemi jsem dostal pocit, jako kdyby se tam zastavil čas. První místo kam jsem zamířil, byla fara. Farní automobil tam skutečně nestál, tedy jsem ztratil naději že položím faráři další otázky. Bývalé prostory Khamora připomínají jen obrázky nalepené v oknech.

Fara odkud se muselo romské sdružení Khamoro vystěhovat (FOTO: Patrik Banga)

Vyjel jsem tedy na Železný dvůr, abych se poptal na místní situaci a také se podíval, jak prostor vypadá. Čas se na „železňáku“ nejen zastavil, ale také se zakousl do budov, které už nepřipomínaly ty budovy, které jsem znal. Snad jediné pozitivum jsem viděl v přechodu, který je nainstalován na místě, kde zemřela malá Evička.

S Emilem Voráčem jsem se setkal v místě, kde je v současnosti „nové Khamoro“. Velký problém jsem viděl v tom, že není tak dostupné jako byla fara, také je složité středisko najít, podle Emila Voráče se ale klienti naučili chodit i tam. Vevnitř je ale na první pohled vidět, kolik práce se na prostoru odvedlo. Pár informací jsem už měl, stejně jako jsem měl za sebou hovor s panem farářem, proto jsem šel rovnou k věci.

Emil Voráč (FOTO: Patrik Banga)

Zajímalo mne především, co bylo důvodem výpovědi smlouvy.

Když končilo Khamoro a děti odcházely, tak oni a to je všeobecně známé a my nejsme schopni to udržet, oni prostě vylétnou v houfech a dělají kravál. Paní Navarová vylétla na chodbu, chytla jednoho z malých kluků (devítiletého) a prostě ho tam profackovala. Dvě asistentky to viděly, tak říkaly paní Navarové co si to dovoluje, že to si nedovolíme ani my a to s těmi dětmi celá léta pracujeme a jestli se jí něco nelíbilo, tak měly přijít za námi a určitě bychom to dali do pořádku.

Že děti prostě vyběhnou ven je úplně normální a to nemusí být romský klub, to nemusí být klub pro sociálně slabší nebo znevýhodněné, že to může být jakýkoliv klub. Děti jsou takové, nic neponičily.

A ona na ně vylétla, že co se do toho pletou, že všude je normální když děcko zlobí a staršímu se něco nelíbí, že ho můžou kdykoliv zfackovat. Já jsem tam v tu dobu nebyl. Když jsem přijel, tak mi to zaměstnanci všichni říkali, protože se tam za tu dobu než jsem přijel snažili nějak dohodnout. Nebylo možné se dohodnout, tak jsem vyvolal jednání a objednal jsem se na farní radu.

Přišel jsem na farní radu kde mě nikdo nechtěl poslouchat, tam už byli všichni domluvený, že si prostě nenechají říkat od Khamora nic v jejích prostorách. Oni to prostě brali tak, že jsou to jejich prostory, vůbec nebrali zřetel na to, že to tam máme léta pronajaté, že tam platíme nějaké nájemné, máme nějakou smlouvu. Na moje argumenty vůbec neslyšeli, snažili se mi tam vysvětlit, že oni jsou majitelé subjektu a tudíž nám budou říkat, jakou činnost budeme vyvíjet ve sdružení. A vlastně cokoliv budeme plánovat, tak s nimi musíme domlouvat, oni nám to musí schválit.

Železný Dvůr (FOTO: Patrik Banga)

Byli i s jinými faráři nějaké potíže?

Problémy nikdy nebyly, až tady s panem Antonínem začaly problémy ve velkém rozsahu. Snažil jsem se jim vysvětlit, že toto není možné, že nejsme financovaní od farní rady, ale že jsme financovaní od obce až po EU a musíme se držet projektů. To nemusím nijak zvlášť vysvětlovat, tomu každý rozumí. Bylo vidět, že na toto nechtějí slyšet a začaly problémy. Ty byly takového rázu, že děti ale i dospělí klienti když přicházeli, tak je u brány prostě otočili a odlifrovali pryč. Tři měsíce jsme bojovali s tím, že jsme neměli jediného dětského klienta.

Co znamená odlifrovali pryč? Co dělali konkrétně?

Normálně je vyhazovali od dveří, „tady nemáte co dělat, vypadněte“. Zahrada se nedá nijak obejít, branou se musí projít. Klienti se k nám nemohli dostat, než prošli branou, byli odlifrování.

Tři měsíce jsme neměli v centru ani nohu, což se nám nikdy nestalo, naopak jsme bojovali s tím, že návštěvnost neunese kapacita našeho centra. Začali jsme chodit do terénu a přemlouvali jsme rodiče, kteří nám ale říkali, že se tam děti bojí pustit, že je nedokážeme ubránit a oni je posílají už před bránou pryč. Museli jsme nastavit taková pravidla, abychom dokázali Chodovu, že je ubráníme, že jsme tady pro ně, že chceme aby tam chodili. Dělali jsme terén v okolních obcích po karlovarském kraji a natáhli jsme děti které nebyli z Chodova,aby místní děti a rodiče uvěřili tomu, že to opravdu myslíme vážně, že se nenecháme zastrašit farní radou a že ten klub poběží. Dlouho dobu nám tam dojížděli děti dokonce i z Chebu, což je padesát kilometrů odsud. Léta si tady platíme poradce z Karlových Varů a ani v poradně jsme neměli klienty, úplně k nám přestali chodit, protože se u nás necítili dobře, cítili předsudky.

Nakonec jsem napsal dopis na biskupství. Napsal jsem ho tak, jak jsem to cítil, napsal jsem o tom, že cítím předsudky z farní rady v čele s panem farářem a že už to přerostlo od předsudků až k rasismu. Někteří z farní rady se nebojí nahlas vykřiknout, že cikáni jsou špinaví a že kam přijdou, tam dělají jenom bordel, že tam s cikánama pracovat nechtějí.

Na první dopis jsem nedostal odpověď. Tak jsem napsal druhý dopis a stále jsem čekal, jestli se to nějak nesrovná, protože jsem tušil, že se biskupství nějak spojí s farní radou a že se budou domlouvat na tom, aby se to tam nějak dalo do pořádku.

Do pořádku se to nedalo, tak jsem napsal druhý dopis s tím, že jsem se chtěl sejít přímo s biskupem. To se nakonec taky stalo, jel jsem do Plzně, kde se nakonec sešla celá biskupská rada. Jednání na biskupství probíhalo osm a půl hodiny. Ani před biskupem se farní rada neudržela a začala mít rasistické řeči jako, „a co chcete, vždyť ti cikáni jsou hrozní a s nima to jinak nejde, než je nakopat, než je vyfackovat“. Biskup nám dal za pravdu, říkal “ tak že už vím o co tam jde a Khamoro na vás podalo oprávněně stížnost. Vám už je jedno, že jste na biskupství a chováte se tady jako nevěřící a vůbec bych nevěděl, že něco takového se může stát“. Nám biskup sdělil, že nemůže předjímat rozhodnutí, protože farní rada je samostatný celek a tudíž na nich bude to konečné rozhodnutí ale on sám by byl proto, abychom se dohodli, protože se s Khamorem léta zná. Farář Antonín před odjezdem slíbil před biskupem, že se sejdeme a že se bude snažit celý spor urovnat a že se určitě dohodneme i na tom, že výpověď z nájmu nedostaneme. Po příjezdu do Chodova asi tak po deseti minutách než se stačil farář převléci, mi přinesl výpověď na stůl. Já jsem mu říkal, „pane faráři ale na biskupství před panem biskupem jsme se dohodli úplně jinak, Vy jste říkal, že budeme mít přeci nějaké jednání a že se budete snažit o to, abychom výpověď nedostali“. Řekl mi na to, že to co platilo na biskupství, už neplatí tady. A vy jste pane Voráči slyšel, že máme rozhodující slovo a už s vámi žádné jednání nechceme.

Nové prostory sdružení Khamoro (FOTO: Patrik Banga)

Říkali vám klienti někdy přímo, že nechtějí na faru chodit ze zmíněných důvodů?

Ano, říkali nám to často.

Máte nějaké dluhy na nájemném? Nezaplatili jste někdy nájem?

Vždycky jsme měli zaplacené účty, dokonce jsme každoročně měli přeplatky, které jsme tam nechávali, aby přecházely do dalšího roku, s tím že se to vždycky nějak srovná. Z jejich strany tedy že se ubere na nějaký čas. Nám to vyhovovalo, protože jsme si byli jistí a na začátku roku tam jsou nějaké zdržení s platbami dotací, tak že to budeme mít srovnané. Nikdy jsme dluhy neměli.

Proč vás tedy pronajímatel upomínal?

Ano, to je pravda, upomínal nás. V bance máme nastavený trvalý příkaz a jednou se stalo, že platba chybou banky neodešla. Já jsem se to dozvěděl až od pana faráře, protože jim nepřišla platba. Zašel jsem do banky kde jsem řešil, proč peníze neodešly. Sdělili mi, že chyba je na jejich straně a že plateb neodešlo víc. Věc jsem na místě vyřešil a ihned zaplatil peníze převodem na účet farnosti. Nebyl to záměr z naší strany, chybou banky peníze neodešly z účtu. Hned jak jsme byli upozorněni, tak jsme věc napravili, což jsme ochotni doložit i výpisem z bankovního účtu.

Dostal jsem možnost nahlédnout do výpisu z účtu a odchozí platby jsem skutečně viděl. Nedalo mi to a zeptal jsem se na další podstatnou věc, kterou jsem se dozvídal od několika obyvatel městečka. Od místních Romů jsem se dozvěděl, že pan farář odmítá pohřbívat Romy, víte o tom?

V Khamoru nás navštívilo několik klientů, kteří si stěžovali, že byli farářem odmítnuti. Údajně jim řekl, že odmítá s Romama cokoliv dělat, tedy nebude ani pohřbívat. Nikdy to ale neřekl před svědky, maximálně před dvěma lidmi. Jeden případ byl v Novém sedle, zbytek případů v Chodově. Tady v Novém sedle to přerostlo v takový spor, že se tam málem poprali. Nechtěli to od něj přijmout ti novosedláci a divím se, že se o tom pan farář nikde nezmínil. Veřejnost ale o tom hodně mluvila.

Vím ale o tom, že si lidé stěžovali jiným farářům a v poslední době se to dokonce řešilo tak, že vlastně zakládající člen Khamora farář p. Hruška, který nyní působí v Chebu, tak byl zvaný na pohřby sem do Chodova. Faráři Hruškovi lidé sdělili, že byli místním farářem odmítnutí, jestli by pohřbil člena rodiny on, všichni byli Romové. Vím, že p. Antonínovi se to nelíbilo, že v jeho farnosti pohřbíval jiný farář. Já osobně jsem žádal pana Antonína, když jsem chtěl křtít dceru a odmítl mi křest. Nakonec jsem si pozval faráře Dariuzse Gebalu, který kvůli tomu jel 150 km. Stejného odmítnutí se mi dostalo, když zemřel můj otec, i jeho pohřbíval Dariusz Gebala. Myslím, že to je zbytečné, ale je to skutečnost, bohužel i moje osobní zkušenost.

Tolik k rozhovorům, přemýšlel jsem nad nimi po cestě zpět a došel jsem k závěru, že o pravdě musí rozhodnout čtenář sám. Chyba bude pravděpodobně na obou stranách, minimálně v komunikaci. Pravdou je, že jsem viděl výpisy z bankovního účtu a že prostředí na místní faře jsem dobře znal, nikdy tam potíže nebyly. Problémy nebyly nikdy ani v komunikaci s městem, kde velmi ochotně spolupracoval jak starosta Hora, jehož jsem neměl možnost pozdravit, tak radní a šéf MP Josef Kertész. O investicích z neziskového sektoru jsem ani neměl možnost pochybovat, neb jsem opravy viděl na vlastní oči. Občanské sdružení a místní farář se prostě nedohodli. Romové jsou přesvědčeni, že hlavní příčinou je rasismus. Nejvíc bité na tom ale budou místní děti a to je škoda největší.

Napsáno pro romea.cz